Terran DVD

TERRAN vznikl v roce 2008 se záměrem soustředit se na neznámé filmy, které se nedostaly do běžné sítě.
V současnosti se chce věnovat především filmům z Asie a z východní Evropy.

AGÓNIE - Konec Rasputina
BURATINO
Hrdinové Šipky

2012
2012
2012

Veškeré ceny zboží a dopravy na www.terran.cz jsou uváděny včetně DPH

Veškeré ceny zboží a dopravy na www.terran.cz jsou uváděny včetně DPH

Zde je možné podiskutovat o filmech i třeba o tom co by bylo dobré zlepšit...

Sovětsko-bulharský film z roku 1955 líčí události rusko-turecké války v roce 1877-1878, kdy ruská armáda vstoupila na Balkán, aby definitivně vyhnala Turky z Evropy. Film plný dramatických situací i vášnivých střetů natočil tvůrce slavného filmu Čapajev, režisér Sergej Vasilev.

Film líčí, jak se v hrdinských bojích rodilo a utužovalo nerozborné přátelství dvou bratrských národů, jak bylo dosaženo vítězství, jež přineslo Bulharsku svobodu. Ve filmu jsou zachyceny čtyři nejdůležitější etapy boje: blesková přeprava Rusů přes Dunaj, slavná epopej bojů o Šipku, obléhání Plevna a grandiosní překročeni balkánského pohoří v zimě. Tento film, jenž byl vytvořen spoluprací sovětského studia „Lenfilm" a bulharského studia uměleckých filmů, je zářným příkladem rozšiřujících se a upevňujících se vztahů mezi Sovětským svazem a zeměmi lidových demokracií. Celý rok natáčela velká skupina sovětských filmových pracovníků v Bulharské lidové republice a po celou tu dobu byla všude srdečně a pohostinsky přijímána. Bok po boku sovětských filmových pracovníků se zúčastnili natáčení mladí bulharští režiséři, kameramani a umělci, z 50 filmových postav bylo 20 obsazeno bulharskými herci. V masových scénách účinkovali vojáci bulharské lidové armády a obyvatelstvo. Snímky byly pořizovány v místech skutečných historických událostí. Za nejobtížnějších podmínek, v horách, ve vichřici, za 30 stupňových mrazů i ve 45stupňových vedrech plnili účastníci natáčení všechny režisérovy pokyny.

Filmový přehled 33/1955

Žánr: Drama / Historická / Válečný

Země původu: SSSR / Bulharsko

Rok vzniku: 1955

Délka: 160 minut

Původní název: Geroi Šipky

Světová premiéra: 22. února 1955 - SSSR

Kinopremiéra v ČR: 6. dubna 1955

Režie: Sergej Vasiljev

Scénář: Akradij Pervencev

Hudba: Nikolaj Krjukov, Filip Kutev

Kamera: Michail Kirillov

Střih: Je. Baženova

Kostýmy: Nevena Baltova, Pepa Misirkova, Jevgenija Slovcova, N. Tusuzova

Společnost: Boyana Film / Bulgar Film / Lenfilm Studio

Hrají: Ivan Pereverzev (Katorgin), Viktor Avdjuško (Stěpan Osnobišin), Georgij Jumatov (kozák Saško Kozir), Konstantin Sorokin (Makar Lizjuta), Petko Karlukovskij, Apostol Karamitev (Petka), Anatolij Alexejev (Timofej), Jevgenij Samojlov (generál Michail Skoboljov), Alexandr Smirnov (generál Strukov), Nikolaj Massalitinov (kancléř Gorčakov), Nikolaj Simonov (Otto von Bismarck), Bruno Frejndlich (gróf Gyula Andrássy), Stefan Pejčev (Panajot), Ženi Božinova (Bojka), Káťa Čukova (Jonka), Sergej Papov (generál Josif Vladimirovič Gurko), Voldemar Čobur (generál Stoletov), Gančo Gančev (Dukmasov), Dako Dakovski (sultán Abdul Hamid), Konstantin Kisimov (sulejmanský paša), Enčo Tagarov (osmanský paša), Georgij Stamatov (vesselský paša), Andrej Chaprazov, Jevgenij Demmeni, Vladimir Gajdarov (lord Slosbury), Boris Gančev, E. Garrik, N. Genov (Mitko), Vasilij Sofronov německý generál), Georgij Gromov (generál Dragomirov), Atanas Hristov, Arkadij Cholodkov (major Ljapunov), Alexandr Kirejev (generál Fjodor Raděckij), I. Kononěnko (car Alexandr II), Michail Trojanovskij (generál Něpokojčickij), Alexej Savosťjanov (velkokníže Nikolaj Nikolajevič), Stěpan Krylov, Sergej Kurilov (ministr Miljutin), Konstantin Starostin (major Gortalov), Vasilij Leonov (Vasilij Verščagin), Konstantin Skorobogatov (Pirogov), Fjodor Nikitin (lord Derby), Vladimir Taskin (Benjamin Disraeli), a další

Masaki Kobajaši je považován za jednoho z největších mistrů časného poválečného období japonské kinematografie, generace, která zůstává ve stínu režisérského velikána Akiry Kurosawy. Žádný z Kobajašiho vrstevníků nebyl válkou ovlivněn tak silně jako on. Jeho nejslavnější filmy představují odvážnou sondu do temných stránek japonské kultury, do těch, které hnaly muže ke krvavým sebevraždám ve jménu cti a otřesným zvěrstvům ve jménu císaře. Sledování Kobajašiho filmů přináší díky jeho pečlivému profesionálnímu přístupu vizuálně a emočně opravdu silné zážitky.

Narodil se v Kofe na nejsevernějším z japonských ostrovů, Hokkaidó. V letech 1933 – 1941 studoval na prestižní tokijské Univerzitě Waseda dějiny východního umění a byl vynikajícím studentem. V letech 1942 - 1944 sloužil s císařskou armádou na mandžuské frontě; jako pacifista považoval válku za nesmysl, odmítl bojovat a být povýšen z hodnosti vojína, díky čemuž byl v roce 1944 přeložen na jih souostroví Rjúkjú, kde byl svědkem poslední krvavé válečné vřavy, dostal se do amerického zajetí a rok strávil v internačním táboře na Okinawě.

Už osm měsíců před vojenskou službou pracoval jako asistent u Šočiukových studií Ofuna (s rostoucí hrozbou války nesázel na svoji akademickou budoucnost) a po válce, na podzim roku 1946, se do nich vrátil. V letech 1947 - 1952 zastával funkci asistenta režie Keisukeho Kinošity a svůj první film režíroval v roce 1952. V raných Kobjašiho pracech je vidět vliv kinošitovské fascinace čistotou a nevinností; Kinošita je autorem scénářa k jeho druhému filmu, UPŘÍMNÁ SRDCE (Magokoro, 1953). Svůj vlastní tvůrčí styl pak začal Kobajaši vybrušovat během práce na snímku POKOJ SE SILNÝMI STĚNAMI (Kabe atsuki heja, 1953), natočeném podle deníků “drobných“ válečných zločinců. Film ve své době šokoval a šéf studia Širo Kido ho tři roky držel u sebe, než byl konečně v roce 1956 uveden a mohl získat Cenu mírové kultury. Kobajaši lavíroval mezi dramaty v Kinošitově stylu a temnějšími sociálními projekty.

Světové uznání si získal díky válečnému dramatu S BOSÝMA NOHAMA NAPŘÍČ PEKLEM (1959), což byl první díl rozsáhlé (přes devět hodin) protiválečná trilogie LIDSKÝ ÚDĚL (Ningen no joken I – III, 1959 – 1961), adaptaci šestidílného románu Jumpeie Gomikawy. Snímek vypráví o osudech zapřisáhlého pacifisty Kadžiho, který musí narukovat a během války je přinucen ke krutostem jak vůči čínským zajatcům, tak svým podřízeným, své muže vede na jistou smrt a nakonec je sám coby válečný zločinec zajat Sověty. Druhý díl se překládá jako CESTA K VĚČNOSTI (Ningen no joken II, 1959), třetí jako DĚDICTVÍ (Ningen no joken III, 1961). Film je názornou ukázkou Kobajašiho existenciálního humanismu, který poprvé vyjádřil už v “Pokoji se silnými stěnami“, je to však filozofie mnohem temnější a pesimističtější než ta, kterou vidíme u Kurosawy. Namísto osvícení (ŽÍT, 1952) nebo spravedlnosti (ZLÝ CHLAP SPÍ DOBŘE, 1960), kterých se dočkáme u Kurosawy, může člověk v Kobajašiho světě, kde je zlo nevyhnutelným plodem dogmatu a bezcitnosti, doufat maximálně v důstojné zacházení. Trilogie je významná rovněž tím, že odstartovala kariéru Tatsuje Nakadaie.

V 60. letech nabíral vizuální styl jeho filmů na úspornosti a minimalismu. K pozoruhodným dílům z té doby patří sociálně kritické drama s Tatsujou Nakadaiem, SEPPUKU (Harakiri, 1962), který byl v roce 1963 na filmovém festivalu v Cannes nominován na Zlatou palmu a nakonec oceněn Zvláštní cenou poroty a který už jen upevnil Kobajašiho pozici v dějinách světové kinematografie. Kontrast černých aristokratických kimon a oslnivé bělosti písku nádvoří zde má symbolický smysl.

Ke Kobajašiho slavným dílům patří také jeho první barevný projekt, KWAIDAN (1965), soubor čtyř duchařských povídek s překvapivými závěry, uváděných dnes po dvou v dílech KWAIDAN ČERNÉ VLASY (povídky Černé vlasy, Sněhová královna) a KWAIDAN MUŽ BEZ UŠÍ (povídky Muž bez uší, Šálek). Předlohou k filmu mu byla kniha anglického spisovatele působícího na tokijské unvierzitě, Lafcadia Hearna (1850-1904). Ve filmu klade důraz na kompozici s expresionistickým užitím barev. Z festivalu v Cannes si (stejně jako už dříve SEPPUKU) snímek mimo nominace na Zlatou palmu odnesl Zvláštní cenu poroty (na Zlatou palmu byl Kobjaši během své kariéry nominován celkem třikrát).

Následovala VZPOURA (1967) s legendárním Toširo Mifunem (čím byl Mifune pro Kurosawu, tím byl pro Kobajašiho zase Nakadai, který svým hereckým uměním jeho díla výrazně oživoval). V roce 1969 byl Kobajaši členem poroty Berlínského filmového festivalu a patřil také ke kandidátům na režii japonských sekvencí pro slavný válečný film TORA! TORA! TORA! (1970), příležitost nakonec dostali Kindži Fukasaku a Tošio Masuda. Jako mnozí z jeho generace (včetně Kinošity a Kurosawy) v 70. letech, kdy upadal systém studií a do mainstreamu se dostával “erotický“ žánr, produkoval i on stále méně a méně. Masaki Kobajaši zemřel v osmdesáti letech na srdeční selhání.

zdroj: Marek "džanik" Janík (csfd.cz)

(©) 2010 www.odvirovani.cz